Jak jsem fotil ptáky v roce 2014

1. ledna 2015 v 21:22
V uplynulém roce jsem mé ptačí focení začal na konci ledna v mrazivém Polsku. Venku bylo mínus dvacet stupňů a já jsem celý den seděl v dřevěném krytu vyhřívaném naftovými kamínky. Dalo se to vydržet a nakonec i orli přilétli, i když až druhý den. Byl to silný zážitek, když se orli mořští rvali o kořist několik desítek metrů přede mnou. Nerušeně jsem mohl pozorovat život na okraji lesa nedaleko řeky Visly.


Fotografování ptáků přináší mnohé těžkosti a oběti, kterými fotograf vykoupí zdařilé snímky. Kromě pobytu v mrazu je to například i několikahodinové ležení na břiše u mokřadu a čekání na bahňáky, kteří se snad přiblíží k objektivu. Takovéto radovánky jsem zažíval v dubnu u rozsáhlé polní louže u Dymokur a několikrát jsem byl vedle řady neúspěchů i odměněn za vytrvalost. Nejčastěji se mi podařilo vyfotit kulíka říčního, který byl z přítomných bahňáků nejodvážnější.

Druhou polovinu května, nejkrásnější období v roce, jsem věnoval strakapoudům. Nedaleko od sebe jsem na Rožďalovicku nalezl hnízdní dutiny strakapouda velkého i prostředního. Téměř každodenně jsem celý týden sledoval poslední dny hnízdění těchto zajímavých a fotogenických ptáků. Viděl jsem, jak mládě strakapouda velkého opouští dutinu a trpělivě jsem čekal, až bázlivý strakapoud prostřední po kmeni dubu přicupitá k dutině a rychle předá mláďatům nasbíranou kořist. Úplně jsem žasnul, kolik je v okolí hnízd housenek a jiného hmyzu, které krmící rodiče stále přinášeli. Byl to nezapomenutelný týden.

V září jsem se stejně, jako loni, věnoval králíčkům obecným, těmto hbitým a rychle přelétávajícím ptáčkům na okrajích smrkových lesů. Ptáci byli na tahu a přilákáni zpěvem z mobilu se na krátkou dobu zjevovali ve větvích přede mnou, aby se za několik sekund opět ztratili. Opět jsem se pokoušel pořídit v těch několika sekundách zdařilejší snímek a opět se mi to moc nedařilo. Je to dobrá adrenalinová zábava.

V září opět začal čas ledňáčka. Připravil jsem si nový kryt u řeky Cidliny a trávil jsem v něm dostatek hodin v chladných ránech, abych mohl pořídit nové záběry tohoto mého oblíbeného objektu. Ledňáček lovil ryby a někdy dlouho vyčkával na klacku nad hladinou. Poskytnul mi mnoho překvapivých zážitků.

Nesmím zapomenout ani na únorovou výpravu do tropické Kostariky za kolibříky. Vrátil jsem se obohacen o nevídané zážitky a zkušenosti s těmito zvláštními tvory a přivezl jsem si i několik dobrých fotografií kolibříků. Dnes už vidím, jak bych je měl fotit jinak a přemýšlím o další výpravě. To jsou ty sny každého z nás, které se mají plnit, je-li to jenom trochu možné.

Na kolibříky myslím stále, i když fotím ptáky v naší přírodě, což je někdy ještě větší dobrodružství, než v tropech. Snad i v novém roce bude dostatek příležitostí trávit čas v terénu s prstem na spoušti, jako účastník úžasného přírodního divadla.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 1. ledna 2015 v 21:41 | Reagovat

Strakapoud je parádní.

2 Jana Jana | E-mail | Web | 1. ledna 2015 v 22:22 | Reagovat

To jsoumfotky jako z toho filmu o Velkém roku :-)  naaaaaaaadherné !!

3 Soňa K. Photography Soňa K. Photography | Web | 1. ledna 2015 v 22:47 | Reagovat

Všechny ty fotky jsou fakt nádherné! Taky bych jednou chtěla nafotit něco takového, tak uvidíme, jestli se to splní nebo ne. :)

4 nerrti nerrti | Web | 2. ledna 2015 v 4:17 | Reagovat

Ten strakapoud je vážně nádherný. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama