Jak jsem fotil dudka

11. června 2013 v 19:43 |  cesty za ptáky
Dudek chocholatý (Upupa epops) je zvláštní pták, který v posledních letech stále častěji hnízdí i u nás. Druhým rokem například sleduji hnízdění u Žehuňského rybníka. Určitě přijde čas, kdy z něho pořídím náležitou fotodokumentaci. Zatím ale předkládám fotografie, které jsem pořídil před třemi roky v červnu v Maďarsku, kde jsem byl s kamarádem Michalem a naším průvodcem a hostitelem byl známý ptačí fotograf Bence Máté. Pod jeho vedením se fotografování ptáků musí vždy vydařit. Cestou jsem však zavzpomínal na to, jak jsem dudka v přírodě vyfotil poprvé. Bylo to rovněž v Maďarsku v národním parku Hortobágy. Najednou přistál na louce přede mnou a začal shánět potravu. Já jsem naštěstí v ruce držel techniku v pohotovostní poloze.



Už samotný příjezd blátivou cestou na Bence's Farm - k domku, který má Bence po babičce a kde hostí své návštěvy, byl dobrodružstvím. Strávili jsme tam tři dny mezi dvěma rybníky a jedním kanálem v krajině s obrovským potenciálem a množstvím hnízdících druhů. Díky různým krytům zde není problém pořídit zajímavé fotografie mandelíků nebo vlh. Nás však lákal také dudek. Stanoviště pro jeho fotografování měl Bence asi 40 km daleko. A tak jsme druhý den nasedli do auta a Benceho asistent nás odvezl k nenápadnému krytu u staré betonové skruže, v níž měl dudek hnízdo. Zřejmě proto, že jsme se nacházeli v krajině, která by se dala charakterizovat jako " mnoho dudků a málo doupných stromů".

Ještě jsem si ani pořádně neupnul Canon na stativ a už slyším, jak Michal spustil dvě krátké dávky. Dudek už je tady! Nenápadně přilétl a sedl si na větvičku před hnízdem. V zobáku měl tučnou hmyzí larvu, kterou přinášel mláďatům. Po krátké zastávce přelétl k hnízdnímu otvoru a vklouzl dovnitř. Nevyfotil jsem nic. Zato při dalším příletu jsem už byl připraven. Dudek po dosednutí na krátkou chvíli rozvinul chocholku na hlavě a já jsem poctivě mačkal spoušť. Tak to bychom měli.

Na příletové větévce se dudek nikdy dlouho nezdržel. Buď přelétl hned do hnízda, nebo si sedl na strop skruže a pobíhal po písku. Za sebou často odhazoval písečná zrna, která fotografii částečně oživují. Někdy pták dlouho otálel s předáním potravy. Nakonec však vlastní krmení zvládl velmi rychle a byl pryč.

Těžší bylo zachytit dudka v letu. Nedalo se přesně odhadnout, kdy pták vzlétne, aby s lahůdkou pro potomstvo zmizel v dutině. Nakonec se to ale podařilo. Chce to výdrž, být připraven a čekat. Celkovým výsledkem této aktivity pro mě však bylo, že hned po jejím skončení jsem měl v hlavě nápad, jak dudky fotografovat příště. K tomu jistě dojde.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jitka Jitka | E-mail | 12. června 2013 v 10:40 | Reagovat

Krásný pták i fotky. Nikdy jsem dudka v přírodě neviděla. Musí to být zážitek!

2 Jenny Jenny | E-mail | 14. června 2013 v 23:10 | Reagovat

Prosímtě, jak vypadala ta dutina? Škoda, že tam nemáš její fotku. Ten písek je tam nanesený od něj? Nebo je to náhoda? Já znám zmenšované vstupní otvory v rourách, kde bydlí brhlíci, úplně si to zazdí, ale tomuhle nerozumím, potřebovala bych tu skruž vidět. Ale dudek krásńý

3 Koralína Koralína | E-mail | Web | 15. června 2013 v 17:41 | Reagovat

Úžasný úlovek :) Na koleji mám výhled do parku a čas od času jsem zahlídla ptáčka, o kterém jsem si myslela, že je to dudek. Chyba lávky, byla to sojka :D No jo, já a moje krátkozrakost...

4 DRAK DRAK | Web | 18. srpna 2013 v 12:42 | Reagovat

nádherný pták, škoda, že u nás nejsou...asi ho naživo v přírodě nikdy neuvidím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama