Hořeček český

11. září 2012 v 21:24 |  kytky
Hořeček mnohotvarý český (Gentianella praecox subsp. bohemica) je živým důkazem toho, jak se během necelého století může z relativně běžného a hojného druhu stát kriticky ohrožený druh na pokraji vyhynutí. Tento subendemit České republiky se v historii vyskytoval roztroušeně téměř na celém území na stovkách lokalit, přičemž historicky věrohodně doloženo je jich více než 650. V letech 2000 až 2007 bylo zaznamenáno pouhých 65 lokalit. Na jednu z nich, chráněné území Hroby u Chýnova na Táborsku, jsem se před týdnem vypravil s Jirkou a Petrem. Objevili jsme zde desítky statných a kvetoucích rostlin. Naše fotografické orgie mohly začít.


Každý jsme si vybrali jednu rostlinu a zalehli jsme k ní. Pohrávali jsme si se záběry, vyměňovali objektivy, rovnali stativ a měnili clony. Každý se vyžíval na své rostlině a v hlavě se mu rýsovaly budoucí záběry této nádhery. Na rozdíl od ptáků rostlina neuteče a tak se později nelze vymlouvat na nedostatečné světlo nebo rychlost objektu. Náramně jsme si to užili. Přitom jsme nezalehli ani jeden hořeček. To by si Jirka, který to přísně kontroloval, určitě všiml.

Hořeček mnohotvarý český je dvouletá bylina na počátku svého vývinu mykotrofní. Jeho semena dozrávají od konce léta do poloviny listopadu. Část živých semen klíčí počátkem následující vegetační sezony, část zůstává v půdě a je schopná za vhodných podmínek vyklíčit i po několika letech. Vyklíčení semen a růst semenáčků je podmíněn vhodným prostorem (narušená místa ve vegetaci) a mikroklimatickými podmínkami (zejména dostatek vlhkosti). Hořeček se vyskytuje na pastvinách a pravidelně obhospodařovaných loukách. Jeho plošný ústup, který začal v 50. letech 20. století, mají na svědomí změny v obhospodařování krajiny, kdy rychle zmizely extenzivně spásané plochy.

Ani jsme si nevšimli, že slunce, jež nakonec vyšlo a trochu posvítilo na naše fotografování, se pomalu blíží k obzoru. Najednou byly mé pohledy do hledáčku plné oranžových kruhů. Slunce začalo malovat své poslední obrazy. Květy hořečků odhalovaly prosvícená nitra a měnily barvy. Fotografové se začali bát, že nestihnou všechny plánované snímky. Slunce se na chvíli jakoby zastavilo, aby nám umožnilo poslední stisky spouští a pak náhle zmizelo z našich záběrů. Den, který měl tak krásný závěr, skončil. Snímky pohádkových květů nám zůstaly.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mike Mike | Web | 11. září 2012 v 21:55 | Reagovat

Páni...a že to stálo za to. Nádherné snímky. :-)

2 Petr K. Petr K. | E-mail | 11. září 2012 v 21:57 | Reagovat

Tvé fotografie proti Slunci začínají být pověstné. Pěkné fotky, dík za výlet.

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 12. září 2012 v 8:30 | Reagovat

Zase jsem si tu pošmáknul.

4 Zdeněk Zdeněk | 12. září 2012 v 9:16 | Reagovat

[3]:TlusŤjochu díky za hodnocení. Ty jsi takový gurmán a chodíš sem pravidelně ochutnávat. Tvá hodnocení mě vždy potěší.

5 Radka Páleníková Radka Páleníková | Web | 3. listopadu 2012 v 8:44 | Reagovat

Měla jsem teď v navštěvování oblíbených webů trochu pauzu, s o to větší radostí prohlížím úlovky posledních měsíců. Moc fajn fotky, zvlášť ty "sluníčkový".

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama