Těžký život papuchalků

9. července 2010 v 18:13 |  cesty za ptáky
Včera 8. července jsem se vrátil z norského ostrova Runde, kam jsem se po roce opět vypravil fotografovat hnízdící papuchalky. Měl jsem určité zkušenosti z loňské návštěvy ostrova, kdy tito ptáci od rána přilétali od moře se zobáky plnými ryb a létali celý den, protože lovili přímo pod hnízdní skálou. Letos však bylo všechno jinak. Papuchalci ještě nekrmili svá mláďata rybičkami, neboť i v Norsku je vývoj přírody poněkud opožděn proti normálu. Navíc se letos vhodná potrava nenachází přímo u pobřeží. Ptáci tak musí létat na vzdálená loviště a na hnízdiště se vracejí až večer.

Když jsem letos poprvé vylezl na kopec nad skalnaté hnízdní stěny, myslel jsem si, že tam tentokrát papuchalci ani nejsou. To se prý na Runde občas stává. Pouze sporadicky jsem spatřil ojedinělé ptáky, jak vylétli z nory a pokračovali v letu dál nad mořem. Až odpoledne jsem se od místních dozvěděl, že letos papuchalci létají daleko za potravou a tak je zde většinu dne nelze pozorovat.
Důvod, proč právě zde nejen papuchalci, ale i terejové, alky, alkouni a jiné druhy hnízdí, je právě ten, že zde na norské pobřeží naráží Golfský proud a tato teplejší voda přináší ke břehům pro ptáky více potravy. Stačí ale, aby se z různých příčin místní malé proudy poněkud odchýlily, a ptákům se loviště posunou o nějaké kilometry dále od pobřeží. Jinou možnost, než lovit malé rybky až tam, nemají, a tak každý den podnikají daleké výpravy. Jak to budou papuchalci dělat, až budou muset přinášet mláďatům rybičky častěji, než jednou za den, nevím, a už se to nedozvím, jedině, že by to nějaký pozorovatel, který tam bude příští týden, popsal.
Každý večer, pokud ovšem výrazně nepršelo, což bylo další úskalí letošních pozorování, se na papuchalčí skále scházeli pozorovatelé a čekali, až ptáci přiletí. Bylo třeba být na místě včas, neboť některý den přilétli už před osmou, jindy až v devět nebo i později. Kdo vydržel čekat, ten nelitoval, neboť se pokaždé dočkal úžasné přírodní podívané (jak by napsal Michal Jirouš, s nímž jsem se letos na Runde opět setkal, rozehrálo se před ním velkolepé přírodní divadlo).
Dlouho se nic nedělo a najednou, z ničeho nic, se objevili první ptáci. Přilétli od moře a zakroužili nad skalami. Nebylo jich mnoho, asi jen stovka, ale všechny pozorovatele to vytrhlo z letargie a začali je fotografovat. Zprvu si nikdo ani nevšiml, že proud ptáků sílí a dole u hladiny jich létají už stovky a za minutu tisíce a stále jich přibývá. Za chvíli už to všichni vnímají, protože papuchalci krouží přímo před námi a přistávají u svých nor. Vzduch před námi houstne hejny papuchalků a atmosféra dostává správný náboj. Podívaná graduje.
Nad hlavami nám zřetelně sviští křídla prolétajících ptáků a před sebou sledujeme, kam papuchalci od moře nalétávají. Přistání ptákům většinou ztěžoval silný vítr, a tak se jim to mnohdy na první pokus nepovedlo. Následovala obvykle dvě kolečka nad mořem a nový pokus o přistání. Při tomto pokusu bylo nutné ještě před přiblížením ptáka v hledáčku zaměřit, postupně ho dostat do ostření a sledovat až do přistání. Právě poslední sekundy před přistáním byly pro fotografování nejzajímavější, neboť ptáci zpomalovali, rychle třepetali křídly, vyrovnávali ve větru rovnováhu a pokoušeli se trefit na místo přistání.
Vše probíhalo v takové rychlosti, že občas přistál blízko nás pták, aniž bych slyšel jediné cvaknutí závěrky. Jindy jsem zase na displeji sledoval místo papuchalků rozmazané skvrny, protože ostření nestíhalo rychlý přílet. Občas se ale po všeobecné salvě závěrek stalo, že jsem se podíval na displej a tam byl ostrý papuchalk, jak s roztaženými křídly přistává a dokonce byl v políčku celý. To bylo slávy!
To se většinou ozývaly vítězoslavné výkřiky fotografů, což mělo obvykle za následek, že propásli následující přílet. Pak tedy další výkřiky, ovšem samozřejmě poněkud jiného obsahu. Stovky dalších ptáků přilétaly a oživovaly prostor nad svahem pod námi. Proud ptáků nekončil a stále nám připravoval nová překvapivá pozorování a při určité dávce štěstí a vlastní pohotovosti i další skvělé záběry provázené též spoustou promarněných příležitostí. Mezi fotografováním papuchalků se pokaždé naskytla spousta příležitostí fotit místní kouzelnou krajinu.
Přilétnuvší ptáci posedávali na kamenech, zdravili se vzájemnými doteky zobáků a někteří mizeli v norách. Buď proto, že už tam zřejmě krmili čerstvě vylíhlá mláďata vývržky natrávené potravy anebo proto, že samice, která do té doby seděla na snůšce, vylétla a pokračovala pryč nad moře. I ona si potřebovala nalovit potravu a posilnit se. Jelikož na Runde v této době den nikdy nekončí, lze tuto činnost provádět kdykoli. Po návratu z papuchalčí skály se ještě k fotografování nabízelo půlnoční moře.
Na Runde nejsou středem zájmu fotografa a pozorovatele přírody pouze papuchalci. Další druhy zajímavých a pro Čecha vzácných a neobvyklých druhů poskytují fotografovi nečekané příležitosti. Tak například častým objektem mých fotolovů na pobřeží blízko kempu byl ústřičník velký. Neustále ve dne i v noci se připomínal svým hlasitým voláním. Ústřičníků zde hnízdilo několik párů a už měli mláďata. Stačilo si počkat při odlivu ukrytý za některým velkým balvanem a fotografický úspěch se musel dostavit.
V této drsné severské přírodě se daří i orchidejím. Jakmile je na pobřeží nebo na svazích kopců trochu více vlhko, nalezneme v trávě zprvu nenápadné, ale nádherné rostliny prstnatce plamatého. Lehnete si k rostlině a vnímáte tu krásu květů. Je to jako pozdrav z tropů zde na severu.
Byl to týden naplněný objevováním krás severské přírody, pozorovatelskými zážitky, fotografickým napětím, loveckou vášní, neustálým soubojem s velice proměnlivým počasím a dobrou náladou. Přesto mně na jeho konci začalo něco chybět. Byly to buď naše polabské listnaté lesy nebo Žehuňský rybník či vyprahlé vápencové stráně Pálavy. Každopádně když jsem se vznesl v letadle společnosti SAS nad Alesundem a posledním pohledem se rozloučil s nesmírně barevným Norským mořem, začal jsem se těšit domů. A tak to má být. Na týden strávený ve společnosti papuchalků, těchto papoušků severu, budu dlouho vzpomínat.
Na papuchalčí skále na Runde se mnou obvykle vyčkávali přílet a lovili nezapomenutelná fota také Luboš Vaněk, Michal Jirouš, Vašek Bambula, Dan Černý a další čeští fotografové, kterých je na Runde vždy dostatek. Takže zanedlouho se přílet papuchalků projeví i na českém internetu.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anča Anča | E-mail | Web | 9. července 2010 v 18:55 | Reagovat

Vážně úchvatné fotografie! Je vidět, když to někdo umí!

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 9. července 2010 v 22:03 | Reagovat

Náramné, přenáramné. Pětihvězdičkové.

3 Jirka Slama Jirka Slama | E-mail | Web | 12. července 2010 v 9:58 | Reagovat

Ahoj Zdenku, paradni fotky a pekne pocteni! Ja se tam letos chystam trochu pozdeji nez v minulych letech - 18. - 23.7. tak se uvidi co se uvidi :-) Konecne jsem se take dozvedel, jak ze se jmenuje ta orchidej, ktera tu roste vsude kolem Bergenu - Prstnatec plamaty - dekuju!
S potravou je vzdy problem, ve Skotskych koloniich umiralo vinou zmeny jidelnicku mnoho mladych a terejove zase letali z apotravou az sem do Norska - nikdo asi moc netusi, co vsechno klimaticke zmeny do budoucna zpusobi...

4 Michal Hejna Michal Hejna | Web | 13. července 2010 v 13:16 | Reagovat

Milý čtivý text k nádherným fotografiím. Moc hezké, gratuluji!

5 Pavel Stančo Pavel Stančo | E-mail | Web | 18. července 2010 v 23:59 | Reagovat

Ahoj Zdeňku, měli jsme tu možnost se na Runde letos potkat (byl jsem jeden z členů Michalova týmu). Už dříve jsem Tvé stránky rád navštěvoval a jak vidím, tak stále budu muset. Fotka číslo 8 mě vak dostala... To vypadá jako amputovaná křídla :) JInak mě osobně ostrov nadclh a už teď se těším na příští návštěvu! Přeji dobré světlo a hodné žáky :)

6 Tomisus Tomisus | Web | 22. července 2010 v 10:02 | Reagovat

Úchvatné fotografie!

7 Honza Veber Honza Veber | E-mail | Web | 29. července 2010 v 14:18 | Reagovat

Parádní fotky i počteníčko! Dosud jsem se nerozhoupal se tam zajet podívat, ale budu to muset napravit a určitě ne jen kvůli příletu dalších papuchalků na český net ;-)
Krásné léto Zdeňku!
Honza

8 Ján Matula Ján Matula | Web | 5. srpna 2010 v 9:16 | Reagovat

Pekné čítanie a nádherne fotky,ale vlastne to je samozrejmosť na tomto blogu.Prajem veľa zdaru a ešte veľa takýchto článkov.

Jano

9 Lady Dog Lady Dog | Web | 17. srpna 2010 v 19:46 | Reagovat

!!!!!ta přírodaaaA!!!!krásaaa!!!! :) náderhné fotky :)

10 Lúthien Lúthien | Web | 17. prosince 2014 v 20:43 | Reagovat

Nádherná příroda a papuchálci jsou hrozně roztomilí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama